neděle 22. května 2011

Řeč morčat

Jak porozumíme řeči morčete

Hlasové projevy

Morčata mají i hlasové odchylky od níže popisovaného. Mají i neverbální projevy, které vyjadřují postojem těla (případně postoj + hlasový projev). Pokud chováte jen jedno morče, tolik se neprojevuje, je svým pánem a nemusí se dělit o ubikaci s jiným morčetem. Teprve, když mu pořídíte dalšího spolubydlícího, pak zjistíte, jak se oproti minulosti chování prvního morčete změnilo a jak nám stále častěji a hlasitěji o sobě dává vědět. Pokud se narodí miminka, pak si záhy osvojí jeden někdy i nepříjemný zvyk, a to je pískání.  Brzy jim v hlavičkách zakotví zkušenost, že jak písknou, tak se dvounožec ihned přiběhne podívat, co se děje. Záhy zjistíme, že tuto zkušenost miminka využívají okamžitě, když nastane pro ně nějaký podnět - jen se něco šustne, a to neustále.

Hlasité pískání, hlasité kvíkání 

 např. přijdete domů nebo zašustíte pytlíkem, otevřete lednici nebo skříň, kde je uloženo krmení - znamená, že si morče tyto zvuky pamatuje a že vás volá a žadoní o jídlo. Pískání v podstatě znamená "Jsem tady a mám hlad!!!", méně znalí dvounožci žijí v domnění, že je morče nadšeně vítá, ale morče není pes, toto bychom si měli uložit do paměti dříve, než si morče přineseme domů. Pokud chováte více morčat, tak se i tímto způsobem mezi sebou dorozumívají, např. když se na procházce „ztratí“, tak se i hlasitým pískáním, kvíkáním volají.

Ostatní pokvikávání až kňourání  
na 99% znamená, že je morče s něčím nespokojené. Morče nemá v povaze útočnost, takže když se mu něco nelíbí, tak většinou kňourá nebo v různých formách pokvikává. Je to projev nelibosti, něco se mu nelíbí, ať je to mazlení, případně "obtěžování" jiným morčetem ve "společné domácnosti". Někomu kňourání při chování a mazlení může připadat, že si morče něco spokojeně povídá, ale není to tak.
Pod tímto odkazem je miminko a hodně nespokojené  - kňourá, dospělá morčata tak intenzivně nekňourají.

Dlouhé vrčení 

samci se snaží zaimponovat samičce, chodí okolo samičky pomalým kolébavým krokem a dlouze vrčí. Pokud je samička v říji, samec své úsilí zalíbit se samičce zintenzivní. Vrčení může být i projev dominance a v neposlední řadě u samic je také známkou říje, což se projevuje podobným chováním jako u samců, t.j. kolébavý krok a "pokus o nakrytí" jiné samice.

Zde nadbíhá samec samici - vrčení je dlouhé a hluboké.


Krátké vrčení 

morče vydává např. při drbání nebo když dostane něco dobrého (vrčením poděkuje) - je spokojené, případně vrčením může reagovat na nějaký zvuk ve smyslu "Ha, co to je?".

Vrčení při drbání 

 je kratší, ve vyšších tónech - nazvala bych to povrchní. V této ukázce je slyšet i pobrukování spokojeného spolubydlícího. A jiná ukázka vrčení při drbání.
Tlumené pobrukování 
vyjadřuje spokojenost  - nejvíce pobrukování (někdo to může nazvat pochrochtávání) pozoruji, když myšáky nechám proběhnout po pokoji, tak si broukají do kroku.

Zpívání 

 je zřejmě vzácný projev, zatím jsem se s ním setkala jen jednou, a to ve tři hodiny ráno, ale o významu tohoto projevu kolují zatím spíše domněnky, není zatím přesně určený.
Na této zahraniční adrese si můžete zpívání, které zní jako trylkování ptáčka, poslechnout:  http://www.sigissauhaufen.de/pix/animovie6.mpg

 
Skřípání zuby 
nedá se mluvit přímo o skřípání. Zní to, jako když máte zavřená ústa a sliny „cedíte“ přes zuby. Znamená to, že je morče něčím hodně rozzlobené, je to nejvyšší stupeň rozčílení. Morče se nemusí pohodnout se spolubydlícím a skřípáním mu dává najevo, že si má na ně dát pozor (zde to většinou skončí pouze u skřípání zuby). Např. dva samci, než se poperou, tak si tímto způsobem navzájem hrozí, tudíž je lepší oba samce hned oddělit a předejít krvavé rvačce. Když už na rvačku dojde, nikdy se je nepokoušejte roztrhnou holýma rukama, jelikož se v tomto případě bez rozmýšlení morče do vaší ruky zahryzne (vlastní zkušenost), neboť jsou jakoby v transu. Než morče zjistí, že nevisí zakousnuté na protivníkovi, ale na vaší ruce, dost dlouho mu to trvá (než se z transu probere). Výjimečně vás morče může po předchozím varování (skřípání) i hryznout, ale většinou je to opět planá hrozba, útok jen naznačí, případně chytí za prsty, aby dalo na vědomí, že se mu vaše jednání nelíbí. Některá morčata skutečně hryznou, ale to je velká výjimka, spíš to je v povaze jednotlivce, většinou to je také i dominantní morče ve skupině.

Poskakování všemi směry (prostě blbnutí) 
doprovázené i různými zvuky je projev naprosté spokojenosti, radosti ze života a dobré nálady. Morče vypadá, jako když mu v hlavičce úplně "přeskočilo". Takto se projevují nejvíce mláďata, mladší morčata, ale  občas i dospěláci.
 

Co morče nemá rádo

Jak je níže popsáno, morče není agresivní a pokud dá najevo svou nelibost, či nespokojenost nezkušený chovatel jeho projev nemusí ani rozpoznat. Proto zde uvedu několik možností, kdy se morčeti skutečně nemusí naše mazlení líbit. Samozřejmě každé zvířátko má i svou osobnost, takže je rozdílné, jak různá morčata považují naše důvěrnosti za více, či méně příjemné nebo nepříjemné. 
Chování 
 Morče není od přírody mazlík, to se z morčat snaží udělat lidé. Morče se nechá bez odporu pochovat, naši náklonnost si nechá  líbit i bez jakéhokoliv nesouhlasného projevu, takže jeho majitel nabývá dojmu, že jeho morče je úžasný přítulný mazlík. Morčata mají naprosto neagresivní povahu a při chování ve většině ani neumějí dát najevo, co se jim nelíbí, takže drží a kňourají, případně jsou potichu. Maximálně při chování začnou být nervózní a roztěkaná. Ta morčata, jež jsou aktivnější, snaží se utéci. Ale po čase stejně zjistí, že jim nic jiného nezbývá, než svému páníčkovi vyhovět. Málokteré morče se rádo chová. Mnozí jejich majitelé mi určitě budou oponovat. Já jsem měla jen jediné morče, které se rádo chovalo - Nelinku. Před ní ani po ní jsem nikdy už neměla morče, které by bylo při chování spokojené.  To kňourání nebo pokvikvání může vypadat, jako že si morče něco spokojeně povídá (to si myslí většina lidí), ale v naprosté většině je to projev nespokojenosti. Je důležité se vžít do morčecího chápání a pocitů, pozorovat je a za čas se jim i naučit rozumět.
Pokud očekáváte od morčete obdobné chování jako u psa, přečtěte si následující a hlavně poučný článek. Nesouhlasím s autorkou úplně ve všem, ale co se týká chování, mazlení a jiné naší náklonnosti, tak v tom jsem s ní naprosto zajedno.  http://www.dailycavy.cz/mazleni.html   

Drbání na bříšku 
určitě je pro většinu morčat velmi nepříjemné, což nám dává najevo tím, že se začíná ošívat, různě poskakovat, kňourat, pokvikávat, může i packou (většinou tou zadní) útočit (odstrkávat) na ruku. Pokud má kam utéci, ihned tuto možnost využije.
Drbání pod krkem 
převážně morčata snášejí  celkem dobře, ale opět - ne všechna.
Zakrývání očí 
rozhodně morčata nemají ráda. Pokud je hladíme, pak je lepší morče pohladit, či podrbat jen po temeni hlavičky tak, abychom mu očíčka nezakryli. Svou nespokojenost nám dává najevo výrazným odstrčením naší ruky. Někdo z toho může mít dojem, že morče po nás vyžaduje další pozornost a pokračování v hlazení, ale opak je pravdou.
Drbání nad zadečkem 
je pro některá morčata nepříjemné. Lehce to poznáme - morče se snaží utéci, je nervózní, kňourá a pokvikuje. Pokud je při drbání v klidu, případně i vrčí, pak je vše v pořádku.
Sahání na nožičky   
většinou morčátka ráda nemají, ale není to oproti jejich pocitům nepřekonatelné, časem se tuto naší důvěrnost naučí tolerovat, proto je dobré je na osahávání nožiček hned od začátku přivykat, jelikož je důležité, aby se při pozdějším stříhání drápků morče necukalo, jinak se lehce může stát, že drápek, aniž bychom chtěli, zastříhneme příliš a morčátku způsobíme zbytečně bolest.

Morče a agresivita

Morčata jsou naprosto mírumilovná stvoření. Někomu může připadat, že některé morče ve skupině je výrazněji agresivní než ostatní. Zde nesmíme ale zaměňovat dominanci a agresivitu. Každé morče ve skupině má své sociální postavení (zde hovořím o samicích), proto někdy může chování dominantního  (vůdčího) morčete vypadat agresivně. O tomto chování se můžeme přesvědčit, když skupinu rozšíříme o další morče. Nový spolubydlící se během několika dnů bez problému zařadí mezi ostatní. Pokud nově příchozí morče je  dominantní, pak zařazení a "vyříkání si", kdo bude na nejvyšší příčce, může trvat delší dobu, v horších případech vyústí i ve skutečnou rvačku. V tomto případě, pokud se soužití neurovná, je lepší se pokusit  nové morče zařadit do jiné komunity. V naprosté  většině případů "agresivního" jednání se jedná pouze o varování -  naznačení výpadu, či kousnutí.

U samců to je trochu jinak. Pokud si samec "nečichne"  k samičce, je možné soužití dvou i více jedinců.  Zde platí zásada, že pokud si pořizujeme dva samce, je nejlepší si zakoupit od chovatele sourozence, kteří jsou na sebe od narození zvyklí. Pokud již máme samce doma a nechceme rozšiřovat chov (se samičkou by nemohl být stále, neboť po porodu si matka vždy musí na několik měsíců odpočinout, nabrat síly a dostat se znovu do formy), pak je nutné vždy pořídit mládě, nejlépe po odstavení od matky. Rozhodně nikdy ani nezkoušejte dát k sobě dva dospělé samce, tento pokus může vyústit v krvavou rvačku.
Na druhou stranu se ale i mezi morčaty nalezne jedinec, který má skutečně agresivitu vrozenou. Takové kousavé morče, nikdy tomuto chování neodnaučíme a  mazlíka z něj nevychováme. Takové morče je velká výjimka, přirovnala bych to k jehle v kupce sena. Tímto nikoho od chování morčat nechci odradit, naopak morčata jsou úžasným koníčkem.
Na závěr bych poradila, pokud si váš mazlík plete prsty s mrkví, vždy jej při každém výpadu cvrnkněte do nosu. Zanedlouho váš kousavec přijde na to, že prsty nejsou k jídlu a že je jednodušší nekousat, protože vždy následuje potrestání - koho by bavilo být stále cvrnkán do nosu.

8 komentářů:

Děkujeme vám za komentář.